Už odpradávna člověk miluje komfort a nejinak je tomu i dnes. Po každodenním stresu si chceme odpočinout a načerpat síly v kvalitní posteli. Ne vždy však byla postel tak příjemná a měkká. Zamysleli jste se někdy nad tím, na jakých postelích spávali naši předkové a jaká je vlastně historie postele? Pokud vás to zajímá, čtěte dále.
Primitivní postele z minulosti
I v dávné minulosti bylo místo na spaní velmi důležité. Už v okamžiku, kdy si lidé začali stavět první obydlí, začala se psát první historie nábytku. Postel však byla první a nejdůležitější věcí, kterou lidé v domě nebo obydlí měli. Potřebovali někde složit hlavu, například v jeskyni nebo u ohně, kde se ohřívali.
Před 10 000 lety (v neolitickém období) lidé spávali na primitivních postelích. Tvořil je kus kůže ze zvířat, která ulovili. Samozřejmě čím bylo zvíře huňatější a větší, tím lepší spánek kožešina poskytovala. Snadno se přenášela, takže po spánku se jen srolovala a mohlo se pokračovat v cestě. Její nevýhodou bylo, že při spánku člověk cítil nerovnosti, a tak přemýšlel, čím by ji změkčil. Vycházel z toho, co mu dala matka příroda – na kůži nebo pod ni pokládal sušší trávu nebo listí. Poté sešitím dvou kůží k sobě a vycpáním suchou trávou nebo listím vyrobil postel, v podstatě předchůdce dnešní matrace.
Přečtěte si také: Historie matrace – věděli jste, že...
Zatímco pravěkým lidem stačila kožešina nebo suchá tráva, ve starověkém Egyptě faraóni „objevili“ zvednutí postele ze země. Jejím zvednutím se chtěli chránit před chladem i před všelijakým hmyzem, který obvykle lezl po zemi. Zatímco obyčejní lidé spali stále ještě na palmových listech, které se nacházely v rohu místnosti, král Tutanchamón měl postel bohatě zdobenou ze zlata a ebenu. V jeho hrobce se našla i předchůdkyně skládací postele, kterou používáme na chatách či dovolených. Panovník ji používal na cestách.
První pohovky a postele
V období antiky přišly na řadu první pohovky. Získaly si velkou oblibu, protože tehdejší vznešení lidé si zvykli na nich polehávat celé hodiny i dny, a to při různých činnostech. Například na nich stolovali, pili, jedli, hráli hry, psali dopisy, řešili dění v domácnosti, ale také přijímali návštěvy. Na těchto pohovkách byla spousta měkkých barevných polštářů a přikrývek. Okamžitě se staly vyhledávaným a oblíbeným kusem nábytku v mnohých domácnostech.
První luxusní postele byly zdobené zlatem, stříbrem nebo slonovinou. Matrace se plnily třtinou, vlnou, senem nebo peřím. Také předchůdkyně vodní postele sahá do období římského impéria. Člověk ležel na lůžku v teplé vodě, dokud nepocítil ospalost, a poté se přesunul na sousední postel s matrací.
Postele s baldachýnem
Románské postele byly jednoduché s vyřezávanými sloupky noh. Kvůli průvanu se na nich začaly objevovat stříšky, tzv. nebesa se shrnovacími závěsy, která poskytovala panstvu soukromí před služebnictvem. Gotické postele byly typické čtyřmi dřevěnými sloupky a pokryté baldachýnem. Tím vytvářely uzavřený prostor ze silných a bohatých látek. Díky nim dovnitř nepronikalo nejen slunce, ale ani zima, a poskytovaly tak majiteli teplo během chladných a zimních nocí v kamenných sídlech.
V období renesance byly matrace postelí naplněny slámou, peřím nebo hrachovými slupkami. Byly nacpané do hrubých povlaků a zakryté sametem, brokátem nebo hedvábím. Takové postele byly velmi drahé, byly znakem bohatství a měly velmi velké rozměry.
Vrcholem honosnosti bylo baroko. Postele byly bohatě a nádherně zdobené různými textiliemi. Ztratily svou intimitu, protože začaly fungovat jako audienční síně, kam za majitelem přicházely návštěvy. I francouzský král Ludvík XIV prý přijímal ve své majestátní posteli dvořany a různé návštěvy.
Postele chudých
I u chudých lidí byla postel v minulosti nejdůležitějším nábytkem. Provázela člověka od narození až do smrti. Rodily se v ní děti a samozřejmě se v ní umíralo. Byla dostatečně velká a široká, protože většinou byla jen jedna. Spával v ní hospodář se svou ženou a samozřejmě se k nim vešly i nejmenší děti, aby se k nim nemuselo vstávat. Postele měly jednoduchý tvar a byly ručně vyráběné. U bohatších hospodářů byly zajímavě a krásně zdobené nebo vyřezávané hrubou řezbou či malované různými motivy. Postele se dědily z generace na generaci a stávaly se nejcennějším darem pro novomanžele. Obecně byly vycpávané slámou nebo peřím.
V 19. století bylo objeveno ohýbání dřeva, čímž postele získaly další tvary a ozdoby. Postupně lidé pochopili i další roli postele, kterou je skladovací prostor. V domech ho nikdy nebylo moc, protože domy měly většinou dvě místnosti, a to místnost na spaní a kuchyni. Nedostatek úložného prostoru donutil lidi využívat všechna volná místa v domě. Věci se začaly uskladňovat ve vnitřku postele. Šlo o předchůdkyně dnešních postelí s výsuvnou zásuvkou.
Nedávná minulost postelí
Postele z 18. a 19. století se na pohled jen velmi málo liší od těch dnešních. Co nás může překvapit, jsou menší rozměry. Ty byly dány nejen tím, že lidé byli menšího vzrůstu, ale většina lidí spala skoro vsedě a pod hlavou i po zády měla spoustu polštářů. Tím se chránili i před chladem. Při výrobě postelí se začaly používat kovové trubky a v roce 1865 byla patentována první pružinová konstrukce postele.
Začátkem 20. století nastupují postele s pružinovými matracemi, a to hlavně v USA a Kanadě. Ve 40. letech byla poprvé představena japonská matrace futon. Výdobytkem 50. let 20. století se staly postele s matracemi z kaučukové pěny. Výdobytkem 60. let zas byly moderní vodní či polohovatelné postele.
Dnešní nabídka postelí
Na závěr jsme se dostali až k postelím, které si můžete vybrat v dnešní moderní době. A že je z čeho vybírat! Dnes si klidně můžete objednat a koupit postel i matraci na míru přesně podle svých preferencí. Například podle polohy spánku nebo podle roštu, který máte v posteli. Neméně důležitá je i tvrdost matrace, tedy zda dáváte přednost tvrdší nebo měkčí matraci. Pokud si nevíte rady s výběrem matrace, poradíme vám, podle jakých parametrů byste měli vybírat. Navštivte naši poradnu, kde vám rádi poradíme.
