Spánek je pro děti velmi důležitý, o tom není pochyb. Kvůli zlepšení spánku svých ratolestí, nebo pokud spaní u dětí nefunguje tak jak by mělo, mnozí rodiče hledají informace a rady na internetu. Přitom se zbytečně stresují, protože jsou to často mýty. Pokusíme se vám přiblížit ty nejčastější mýty o dětském spánku.
Mýtus 1: Dítě by mělo spát xx hodin denně
Kolik hodin by mělo dítě spát, je individuální záležitostí každého dítěte. Jsou doporučující tabulky, které by měly rodičům pomoci se zorientovat, kolik přibližně a v jakém věku je optimální délka spánku. Držet se však striktně nějakých tabulek je nevhodné. Spánek u dětí je velmi individuální, a tak by ho také rodiče měli brát. Některý novorozenec prospí i 20 hodin denně, ale některému klidně stačí i 16 hodin.
Důležitější je kvalita spánku. Rodiče by měli v první řadě řešit to, co všechno může spánek dítěte ovlivňovat – od pohody maminky, přes povahu děťátka, až po prostředí v rodině. Mrzuté miminko je vhodné dávat spát co nejčastěji. Pokud dítě projevuje známky únavy, jakými jsou zívání, mrzutost nebo mnutí očí, je třeba dítě dát spát ihned a neřídit se počtem hodin.
Mýtus 2: Dítě samo ví, kdy chce spát a nepotřebuje pravidelný spánkový režim
Stávají se případy, že dítě usne ve chvíli, kdy jsme to nečekali, ale mnohokrát se stane, že je velmi unavené, a přesto nemůže usnout. Souvisí to například se stresem nebo s různými podněty, které ho rozptylují. I když je dítě očividně unavené, jeho tělo nedokáže zpomalit a usnout.
Velmi důležitá je pomoc matky, která umí rozpoznat již první příznaky únavy a ve vhodné chvíli ho dát spát. Navodí dítěti pocit uspokojení, aby dokázalo zpomalit a zpracovat všechny zážitky z celého dne.
Tvrzení, že dítě nepotřebuje pravidelný spánkový režim, je velmi mylné. Samozřejmě je důležitý, a právě rodiče by mu měli pomáhat si na něj zvyknout. Přibližně ve stejnou dobu by měly děti jít spinkat dopoledne, odpoledne i večer. Už v dětství si dítě buduje pravidelné spací návyky, které si s sebou nese až do dospělosti. Avšak není velmi vhodné striktně se držet času přesně na minutu. Vždyť i ráno se dítě budí v různou dobu.
Mýtus 3: Dítě musíte nechat vyplakat a pak snadněji usne
Pokud má dítě problémy s usínáním, mnohá doporučení a rady poukazují na metodu vyplakání. Podle ní musíte nechat dítě samotné v postýlce vyplakat, přičemž brzy usne. Jde o velmi nebezpečnou metodu, která se může obrátit proti rodičům v pozdějším období. Dítě prochází v prvních měsících života fyzickým a psychickým vývojem. Buduje si pouto k rodičům a vytváří si pocit bezpečí.
Dítě, které nechají rodiče v postýlce plakat, pociťuje paniku, myslí si, že je opuštěné, zvyšuje se u něj hladina stresového hormonu, a ještě hůře pak usíná. Tato metoda je pro dítě velmi nevhodná a nedoporučují ji ani odborníci. Dítě hledá u rodičů pocit lásky, blízkosti a učí se překonávat svůj strach, bolest či nejistotu. A právě ponechání dítěte o samotě a v pláči tomu nenapomáhá.
Mýtus 4: Pokud dítě spí méně přes den, bude v noci lépe spát
Tento mýtus je často rozšířený mezi rodiči. "Nedáme dítě spát odpoledne, bude v noci lépe spát". Možná to zní logicky, ale opak je pravdou. Pokud dítě během dne málo spí, je unavenější. Dochází k aktivaci stresových hormonů, čímž se dostane do hyperaktivního stavu. Nechce usnout, je mrzuté a během noci se bude častěji budit. Pokud má dítě dostatek spánku přes den, bude klidnější a i v noci bude lépe spát.
Samozřejmě velmi dlouhý odpolední spánek, kdy dítě spí až do večera, může mít za následek těžší usínání večer. Proto je vhodné po 2 hodinách odpoledního spánku dítě jemně probudit a nechat ho před večerním spánkem ještě chvíli bdít.
Mýtus 5: Dítě bude lépe spát po vydatnějším jídle
Rodiče si mylně myslí, že pokud děťátko večer nakrmí hustou kaší, nebude v noci hladové, nebude se dožadovat mléka a prospí celou noc. Není to ale pravda. Malé děti nemají dostatečně vyvinuté trávení, které by jim umožnilo správně strávit tuhou stravu. Překrmení dítěte na noc může spánek zhoršit.
Noční kojení ve věku 3–6 měsíců je nutné i k tomu, aby si maminky udržely dostatečnou produkci mléka. Po tomto věku už mnoho dětí noc prospí nezávisle na tom, zda se večer najedli husté kaše, nebo ne. Jsou ale případy dětí, které se dožadují svého mlíčka i v pozdějším věku, ale jde spíše o citovou potřebu dítěte než výživovou a žádná kaše to nevyřeší.
Mýtus 6: Když dítě brzy spí ve svém pokoji, bude samostatnější
Samozřejmě to není pravda a nemá to vliv na samostatnost dítěte, právě naopak. Jaksi se stalo samozřejmostí, že už před narozením dítěte mu zařizujeme vlastní dětský pokoj. Přičemž v minulosti spaly děti v jednom pokoji spolu se svými rodiči. Pokud spí dítě v ložnici rodičů, má to hned několik pozitiv. Přítomnost dítěte v ložnici rodičů pomáhá mamince rozeznávat a rychleji reagovat na signály dítěte. Naopak dítě dostává pocit bezpečí, což je pro kvalitní a zdravý spánek velmi důležité. Děti v raném věku potřebují mít jistotu z přítomnosti rodičů.
Mnohokrát se stává, že dítě už spí celou noc a usíná samo, proto ho rodiče dají do vlastního pokoje. Ale po určitém období může začít hystericky protestovat proti samostatnému spánku a dožadovat se přítomnosti rodičů. Jinak tomu není ani později, když už dítě samostatně chodí. Může začít v noci přicházet a dožadovat se spánku spolu s rodiči v posteli.
Vhodná doba na přesun dítěte do vlastního pokoje a postele neexistuje. Může to být nejčastěji mezi 2,5 - 5 rokem dítěte. Některé tento přesun zvládnou dříve, jiné z různých příčin zase později. Je jen na individuálním posouzení samotných rodičů, kdy jejich dítě je připraveno samo spát v pokoji. Pokud má vaše dítě strach z tmy, můžete mu jako motivaci dát dárek v podobě svítící lampy.
