Spánková opilost není tak neobvyklá, jak bychom si mohli myslet. Nastat může při probuzení během noci, ale obvykle si takové probuzení nepamatujeme. Pro okolí můžeme působit zmateně nebo opile. Když se to stává ráno po probuzení a děláme věci, které si nepamatujeme a později je nedokážeme vysvětlit, nebo si na ně vzpomenout, může jít o spánkovou opilost.
Co to je spánková opilost?
Spánkovou opilost charakterizuje psychická zmatenost nebo zmatené chování během probouzející reakce nebo probuzení, buď z hlubokého spánku v první části noci, nebo při pokusu o probuzení z ranního spánku. Dochází k dezorientaci v čase a místě, lidé, kteří se takto probouzejí, mají problém určit, kde se nacházejí.
Během takového probuzení působí člověk dojmem bdělosti navzdory zpomalené mozkové reaktivitě na vnější stimuly. Během nuceného probuzení může docházet k množství potíží, například k nevhodnému chování postiženého, dále ke vzpurnému až násilnému chování. Může to trvat minuty až několik hodin.
Spánková opilost se nejčastěji váže na non-REM fázi spánku, která je nejhlubší. Může být však součástí i jiných poruch spánku, psychických i neurologických onemocnění nebo může být navozena užíváním některých léků a drog.
Spánková opilost se vyskytuje bez rozdílu pohlaví a nejčastěji u dětí. Dětská forma je typicky benigní (neškodná) a věkem se u dětí snižuje.
Něco z historie
Spánková opilost není poruchou současnosti. Poprvé popsal stavy po probuzení se zmateností už lékař francouzského krále Marco z roku 1840. Později německý neurolog von Gudden referuje o spánkové opilosti, kdy popisuje stav, kdy je člověk na určitou dobu částečně probuzen a částečně je stále pod vlivem spánku.
Polysomnografické potvrzení této poruchy bylo poprvé zaznamenáno v roce 1965 Gastautem a Broughtonem v roce 2000.
Nejčastější příznaky spánkové opilosti:
- ztráta pojmu o čase – postižený ještě několik minut po probuzení neví, jaký je den,
- zmatenost a dezorientace – postižený neví, kde se probudil,
- ztráta krátkodobé paměti,
- postižený si nedokáže vybavit, jaké úkoly jej v ten den čekají,
- zpomalené reakce i pohybová aktivita,
- postižený má automatické chování –dotýká se ložního prádla, zvedá různé objekty a mluví do nich jako do telefonu,
- malé děti pláčou, nepoznávají rodiče, dívají se jakoby přes ně.
Je spánková opilost nebezpečná?
Pokud vás podobné stavy jako spánková opilost doprovázejí zřídka a dezorientaci po probuzení pociťujete jen pár vteřin, tento stav pravděpodobně nemusíte řešit, protože se to nepovažuje za spánkovou opilost. Často se většina z nás během noci budí z úplně jiného důvodu, například při používání ne zrovna nejvhodnějšího polštáře nebo proto, že máme proleželou a nevhodnou matraci. I tyto příčiny dokáží během spánku mnohdy probudit.
Pokud však zažíváte pravidelně stavy, kdy se probouzíte ráno a pociťujete zmatenost či dezorientaci a tyto situace trvají déle, je více než pravděpodobné, že tímto onemocněním trpíte. Proto se mějte na pozoru a vyhledejte raději lékařskou pomoc.
TIP: Trpíte syndromem neklidných nohou? Poradíme, jak zmírnit příznaky.
Léčba spánkové opilosti
Spánková opilost nebo komplikující probuzení si nutně nevyžaduje léčbu, hlavně děti z ní často vyrostou. Nicméně opakovaný výskyt s agresí vyžaduje aktivní přístup a návštěvu lékaře, který navrhne adekvátní postup.
Postižený by měl dodržovat pravidelný režim spánku a bdění, je třeba dávat pozor na to, aby spánek nebyl velmi krátký, nebo naopak velmi dlouhý. Obojí může totiž způsobit spánkovou opilost. Je potřeba najít optimální míru a přizpůsobit ji potřebám jednotlivce a dodržovat ji. Spánková opilost se obvykle vytratí, jakmile se vyřeší problémy se spánkem, protože může být projevem symptomů řady spánkových poruch.
Za žádných okolností se nedoporučuje používat hypnotika nebo sedativa. Také se nedoporučuje pít na noc alkohol. Příbuzní nebo partneři by do spánkové opilosti neměli žádným způsobem zasahovat a měli by nechat takovou epizodu doznít. Pokud budou při takovém probuzení aktivně zasahovat, hrozí riziko agresivity nebo prodloužení stavu.
Zejména u malých dětí snahy o utišení mají spíše opačný efekt, dítě se brání a pokusy o probuzení jsou neúspěšné.
