V tom, jak spíte, se od jiných neodlišujete jen polohou, kterou preferujete. Okolnosti spánku jsou v mnoha regionech a kulturách úzce spjaté se životním stylem a společností vyzdvihovanými hodnotami. Od toho, kdy jít spát, co si při tom obléct, až po místo spánku - ve světě objevíte značně rozdílné “normy”.
Spánek ve skupinách praktikují národy na všech kontinentech. Jen s výjimkou Evropy a Severní Ameriky, kde se očekává, že děti budou spát ve svých vlastních pokojích už od velmi útlého věku.
U původních obyvatelů Austrálie, tradičně úzce na sebe navázaných, spává společně širší rodina, nebo část kmene. Děti a starší lidé jsou uprostřed, dospělí kolem nich. Takové rozmístění vychází z potřeby chránit a večer přináší klidnější stav mysli.
Ochrana a pocit jistoty jsou hlavními pohnutkami společného spánku i jinde ve světě. I když jistě najdou své odůvodnění, existují i relevantní názory, proč nechat děti spávat samotné.
Zdá se, že skandinávské národy si z toho velkou hlavu nedělají. Běžně tam vidíte miminka spávat samotné venku v kočárech, dokonce i při teplotách pod bodem mrazu. Tento zvyk je natolik oblíbený, že je normální vidět řadu kočárků se spícími ratolestmi před kavárnami a dětské jesle mají venkovní prostor vyhrazený jen pro tento účel.
V jižní Asii a v Afganistánu nejen že všichni rodinní příslušníci spí ve stejné místnosti, ale ráno složí své matrace a přikrývky, takže místnost je k dispozici na denní využití. Obyčejně se stejně tak očekává, že i domácí hosté se připojí k “pyžamové párty”
Co se nočních oděvů týče, i když je výroba pyžam samostatným módním odvětvím, nejsou ani zdaleka jediným, co si lidé na spaní oblékají. Spodní prádlo, trička, šortky, nebo dokonce mikiny patří také k oblíbeným.
A do zapomenutí úplně neupadly ani původem britské noční čepice. S dobou změnily funkci a namísto zahřívání dnes hlavně chrání vlasy.
Mimochodem, když už jsme u Británie, výsledky průzkumu ukázaly rozpor se stereotypní představou o jejich konzervativních obyvatelích. Až čtvrtina Britů údajně spává nahá.
Převládající obraz pohodlného spánku naplňuje postel s kvalitní matrací. Ne ale pokud jste obyvatelem Latinské Ameriky a speciálně Mexika. Ti nedají dopustit na komfort závěsné sítě, tzv. hamaky. Všestranné využití ji zabezpečuje popularitu už pár století a dnes ji v různých podobách najdete už všude.
Přirozený biorytmus diktuje spát v noci, ale proč si nezdřímnout i přes den? Notoricky známým příkladem je španělská siesta, ale podobný zvyk, známý jako inemuri, mají i Japonci. Rozdíl mezi nimi je v tom, že zatím co siesta je odpočinkem v ústraní, inemuri je krátkým spánkem během pracovní doby. Japonská společnost vyzdvihuje usilovnost a spánek v práci považuje, možná trochu paradoxně, za jeden z jejich projevů - spící člověk ukazuje vůli zůstat v práci i přes únavu.
Dopady denního spánku na lidské zdraví zkoumá poslední roky i věda. K benefitům patří zlepšení nálady, zvýšení produktivity, soustředění se a snížení stresu. Není divu, že příležitost zdřímnout si v práci začaly nabízet zaměstnancům i firmy mimo Japonska.
U afrických kmenů, žijících dodnes životem sběračů a lovců, je spánkový cyklus ještě proměnlivější. Spávají jednoduše tehdy, kdy mají potřebu, bez ohledu na to, jestli je právě den, nebo noc. Nenutit se za každou cenu do postele vždycky přesně v danou hodinu může sloužit jako dobrá rada i při našich změnách zimního a letního času.
Spánek na etapy není ničím novým ani v západní civilizaci. V minulých stoletích bylo zvykem absolvovat první spánek hned po setmění. Po pár hodinách následoval čas bdělosti, věnovaný společným aktivitám, nebo modlitbám. Druhá etapa spánku pak začala po půlnoci a trvala až do rána.
Zajímavý fenomén, zvaný “spánek ze strachu”, byl pozorován na indonéském ostrově Bali. Jde o tradicí předávanou meditativní techniku rychlého upadnutí do spánku. Využívají ji při nepokojném rozložení mysli, na uklidnění a odpočinek. A znovu se zdá, že věda jim dává za pravdu.
Ne každý potřebuje televizi. Celkově se většina kultur může shodnout na tom, že sledování televize je nejběžnější aktivitou před spánkem. Výjimkou jsou však Mexiko a Francie. Mexiko upřednostňuje meditaci nebo modlitbu před spánkem, zatímco ve Francii se rozhodnou pro dobré jídlo s rodinou nebo přáteli.
Děti jsou noční sovy. Zatím co české děti jsou naučené neponocovat, ve Španělsku a v Argentině jsou děti často vzhůru se svými rodiči až do pozdních večerních hodin, klidně i do 23:00.
Jak je vidět, kultura spánku je rozmanitá, i když některé zvyky vypadají na první pohled divně, většina z nich má rozumné opodstatnění.
